BLOG, Strana 2

~Rozmohl se nám tu takový nešvar aneb cysta Bartholiniho žlázy. Zjišťuji, že je opravdu velká spousta z nás, kterým se tvoří na této žláze cysty. Já o tom nikdy neslyšela, až když se to objevilo opakovaně před lety mé mladší sestře, tak se i mamka zmínila, že ona sama měla tento vracející se problém již 3x a po 4. ji celou žlázu vyoperovali. Což bylo prý značně bolestivé a asi 3 měsíce nemohla skoro sedět. A co, že to ta Bartholiniho žláza vlastně je? Popravdě si nevzpomínám, že bychom ji snad...

~Je to v horizontu třeba 2-3 týdnů. Takže opravdu rychlá odezva Vesmíru a zrcadlový efekt. Doslova. Tráví se mnou čas příjemnými aktivitami, dává mi pozornost a pozor! Je to mazel! A co se intimity týče, jak už jsem zmiňovala ~ jsme jako dva magnety. Hodně mě to uzdravuje. Ale aby to nebylo zase moc dokonalé, přichází facka. Naše pohledy na život, budoucnost a vlastně celkové nastavení už tak shodná nejsou. Takže vidina budování společného fungování se rozplývá jako pára nad hrncem. A i ...

~Tohle je pro mě zajímavé zjištění. Nikdy jsem si něco podobného nechtěla dovolit. Nechtěla si dovolit mít chlapa jen na sex, abych nepůsobila jako lehká holka. Navíc je to proti zásadám “hodných holek”. Jenže… já se snažila být hodná holka celý život a ve finále jsem byla jen napěchovaný papiňák potlačených emocí, který nasekal jednu chybu za druhou a explodoval vždy, když už toho bylo příliš. I když jsem se snažila celý život chovat jako “hodná holka” a naplňovala očekávání druhých, vlastně ...

~Jít sama bych se bála. Nevím čeho více. Jestli sama sebe nebo pána a toho, co by mohl zkusit tentokrát? Jde se mnou tedy kamarádka Terka. Zdravíme ho. Říkám, že jsem původně chtěla tohle sezení už o víkendu zrušit… P: ,,To stačilo napsat nebo zavolat.” Nejistě dodávám, že jsem ho nezrušila, protože jsem si s ním chtěla promluvit o tom minulém sezení, jen jsem se bála přijít sama, proto jsem si vzala doprovod. Ptám se ho, jestli si uvědomuje, že to, co se stalo minule, se stát v rámci léčení n...

~ To, co se uvnitř mě děje, je fakt mazec. Není aktuálně moc lidí, se kterými bych to chtěla sdílet, převládá stále pocit studu. Ale zároveň je pár výjimek, u kterých cítím, že to s nimi sdílet chci. Proto, když jsou tomu dotyční otevření, tak v následujících dnech sdílím svou zkušenost a uvědomuji si u toho víc a víc tu vnitřní pravdu, tu mou pravdu. Ať už v tu chvíli s nimi, nebo potom sama v sobě. DĚKUJU. Moc mi to pomáhá. Čím dál víc v tom totiž vidím ty sounáležitosti. Začínám nad tím uv...

~Celý zbytek večera nechápu, co se to se mnou a ve mně děje. Jsem rozpolcená a v hlavě mi vyvstávají všelijaké skutečnosti, které si prostě nechci přiznat, protože jsou absurdní.Víte, ona totiž každá mince má dvě strany... Píše mi Iri: ,,Simi, jsi v pořádku?” Už 2 dny totiž nijak nekomunikuji a dotýká se to našeho společného projektu, na kterém už několik měsíců pracujeme. ,,Já Ti nevím Iri. Jako jo i ne. To je na delší povídání.” Asi o 15 minut později. ,,Vlastně…, nejsem v pořádku. Začalo...

~,,Tak něco řekni!!!” Běží mi hlavou. Ale nejde to. Jsem zkoprnělá a oněmělá. Jako bych ztratila schopnost mluvit. Nemůžu říct ani slovo. Jen ležím v ještě větší křeči, než předtím. Přemýšlím: ,,Tak si to zkus alespoň užít, když už se to teď děje. Stejně se Tě pár měsíců nikdo nedotýkal. Chybí Ti dotyk, intimita. A nedělej, že neee. Pořád mluvíš o tom, jak dáváš sama sobě pozornost a lásku, ale sdílet to i s někým druhým je prostě pořád něco jiného... I přesto, že sis to takhle nepředstavoval...

~Sedáme si naproti sobě. Chytá mě za ruce pro “napojení”. Já automaticky zavírám oči. Pak mi říká, ať si lehnu na záda. Lehám si a opět zavírám oči. Už v tuto chvíli cítím, jak celá tuhnu. Sundává mi šátek a začíná mě jím “hladit” po těle. A já se jen utápím ve svých destruktivních myšlenkách: ,,Ty vole, vždyť mě teď vidí úplně celou nahou, ale jako úplně.” Jsem v křeči. Dýchám a hlavou se mi honí: ,,Hlavně nedělej hysterku. Teprve to začalo a Ty už máš problém. Přitom pro něj je to úplně norm...

  ~Když pak s kamarádem úsměvně a s nadsázkou sdílím svou zkušenost, že mám chiropraktika, který se víc zajímal o můj spodek, než ve finále o krk a záda, tak mi na to říká: ,,Ty vole, tak to Tě spíš znásilnil.” A já na to: ,,Ale neee, ježíš. Znásilnění vypadá úplně jinak.” ,,Navíc…, alespoň někdo se mě po takové době dotýkal, haha.” Ano, v tu chvíli se opravdu směji. Byť je můj pohled na věc spíše smutný, než vtipný. Ale mě to nedochází. Spousty věcí se snažím v životě brát s nadhledem. ...

~V následujících řádcích bych ráda popsala svou zkušenost se zneužitím na úrovni intimity a důvěry. Čím dál s psaním jsem, tím víc jsem si vědoma, že to není čtení pro každého. A taky si uvědomuji, že sama sebe otvírám ještě víc, než kdy předtím ~ sobě i druhým. Věřím, že se najdou tací, kteří si můj příběh vyloží po svém, možná se budou na mě dívat skrz prsty. Ať. Pochopím to. Já už vím, proč to dělám. Nikdy v životě jsem nebyla K SOBĚ tak moc upřímná jako při této životní lekci, která mě ješt...