BLOG, Strana 2

Již brzy ukázky z nově připravované knihy, juhuuu...☺❤A už teď se ale podělím o pár ilustrací, které tvořím, a o které bude kniha doplněná.   ...

Už je to nějaká ta chvíle, co jsem tu o sobě nedala vědět. Nebylo to v plánu. Ale v prvních dnech mi zachutnala ta sladká předvánoční pohoda, klid a odpočinek. Užívala jsem si, že “nic nemusím”, jak jsem si už v listopadu slíbila.Bohužel netrvalo dlouho a po pár dnech se tahle dobrovolná odmlka přehoupla spíše v povinnou odmlku.Na začátku prosince jsem zmiňovala zánět močového měchýře, který jsem si dovezla z Brna po balení duhových zásilek ve skladu. Bohužel se mi ho tehdy nepovedlo doléčit úpl...

Oči jsou prý okna do duše. A já odjakživa “chtěla”, aby ty mé byly hnědé.Myslela jsem, že se budu líbit více lidem okolo sebe. Tak to na mě alespoň působilo.Že holky s hnědýma očima jsou žádanější.Pak jsem se smířila s tím, že moje okna do duše mají prostě jinou barvu.A vždy když se teď v zrcadle dívám skrze ně, vidím tu svou duši mnohem jasněji. Ne kvůli barvě, ale proto, že jsem ze své duše před rokem začala postupně strhávat ty vzorce a očekávání, kterými jsem ji celý život obalovala, aby(ch...

~Rozmohl se nám tu takový nešvar aneb cysta Bartholiniho žlázy. Zjišťuji, že je opravdu velká spousta z nás, kterým se tvoří na této žláze cysty. Já o tom nikdy neslyšela, až když se to objevilo opakovaně před lety mé mladší sestře, tak se i mamka zmínila, že ona sama měla tento vracející se problém již 3x a po 4. ji celou žlázu vyoperovali. Což bylo prý značně bolestivé a asi 3 měsíce nemohla skoro sedět. A co, že to ta Bartholiniho žláza vlastně je? Popravdě si nevzpomínám, že bychom ji snad...

~Je to v horizontu třeba 2-3 týdnů. Takže opravdu rychlá odezva Vesmíru a zrcadlový efekt. Doslova. Tráví se mnou čas příjemnými aktivitami, dává mi pozornost a pozor! Je to mazel! A co se intimity týče, jak už jsem zmiňovala ~ jsme jako dva magnety. Hodně mě to uzdravuje. Ale aby to nebylo zase moc dokonalé, přichází facka. Naše pohledy na život, budoucnost a vlastně celkové nastavení už tak shodná nejsou. Takže vidina budování společného fungování se rozplývá jako pára nad hrncem. A i ...

~Tohle je pro mě zajímavé zjištění. Nikdy jsem si něco podobného nechtěla dovolit. Nechtěla si dovolit mít chlapa jen na sex, abych nepůsobila jako lehká holka. Navíc je to proti zásadám “hodných holek”. Jenže… já se snažila být hodná holka celý život a ve finále jsem byla jen napěchovaný papiňák potlačených emocí, který nasekal jednu chybu za druhou a explodoval vždy, když už toho bylo příliš. I když jsem se snažila celý život chovat jako “hodná holka” a naplňovala očekávání druhých, vlastně ...

~Jít sama bych se bála. Nevím čeho více. Jestli sama sebe nebo pána a toho, co by mohl zkusit tentokrát? Jde se mnou tedy kamarádka Terka. Zdravíme ho. Říkám, že jsem původně chtěla tohle sezení už o víkendu zrušit… P: ,,To stačilo napsat nebo zavolat.” Nejistě dodávám, že jsem ho nezrušila, protože jsem si s ním chtěla promluvit o tom minulém sezení, jen jsem se bála přijít sama, proto jsem si vzala doprovod. Ptám se ho, jestli si uvědomuje, že to, co se stalo minule, se stát v rámci léčení n...

~ To, co se uvnitř mě děje, je fakt mazec. Není aktuálně moc lidí, se kterými bych to chtěla sdílet, převládá stále pocit studu. Ale zároveň je pár výjimek, u kterých cítím, že to s nimi sdílet chci. Proto, když jsou tomu dotyční otevření, tak v následujících dnech sdílím svou zkušenost a uvědomuji si u toho víc a víc tu vnitřní pravdu, tu mou pravdu. Ať už v tu chvíli s nimi, nebo potom sama v sobě. DĚKUJU. Moc mi to pomáhá. Čím dál víc v tom totiž vidím ty sounáležitosti. Začínám nad tím uv...

~Celý zbytek večera nechápu, co se to se mnou a ve mně děje. Jsem rozpolcená a v hlavě mi vyvstávají všelijaké skutečnosti, které si prostě nechci přiznat, protože jsou absurdní.Víte, ona totiž každá mince má dvě strany... Píše mi Iri: ,,Simi, jsi v pořádku?” Už 2 dny totiž nijak nekomunikuji a dotýká se to našeho společného projektu, na kterém už několik měsíců pracujeme. ,,Já Ti nevím Iri. Jako jo i ne. To je na delší povídání.” Asi o 15 minut později. ,,Vlastně…, nejsem v pořádku. Začalo...

~,,Tak něco řekni!!!” Běží mi hlavou. Ale nejde to. Jsem zkoprnělá a oněmělá. Jako bych ztratila schopnost mluvit. Nemůžu říct ani slovo. Jen ležím v ještě větší křeči, než předtím. Přemýšlím: ,,Tak si to zkus alespoň užít, když už se to teď děje. Stejně se Tě pár měsíců nikdo nedotýkal. Chybí Ti dotyk, intimita. A nedělej, že neee. Pořád mluvíš o tom, jak dáváš sama sobě pozornost a lásku, ale sdílet to i s někým druhým je prostě pořád něco jiného... I přesto, že sis to takhle nepředstavoval...