Pocity vs. rozum

rozum_pocityPocity. City. Ty.
Proč jsou v dnešní době tak často opomíjené?

Ty i Tvé pocity?

Proč jsou tak často potlačované rozumem?
Proč se máme stále chovat rozumně?

,,Je a bude to tak lepší…“ slýchám.

Ono je to hlavně jednodušší.
Je jednodušší udělat to, co se nám i našemu okolí jeví jako správné.
Protože rozebrat své pocity a sebe, chce odvahu. 
A ještě větší odvahu chce, ty pocity poslechnout a následovat.
Často to totiž znamená otevřít se něčemu, co neznáme.
Něčemu, co nám nahání husí kůži při pomyšlení, že to nevyjde.
Máme strach...
Že to bude bolet. 

Zase.

Znamená to otevřít se a být zranitelný.
Přiznat si, že je to třeba jinak, než se očekává.
Každý máme svou cestu a nemusí to být podle očekávání druhých.

Ani podle všeobecně předepsaných pravidel.
Podle nějakých zásad.
Podle toho, jak se to „má“ dělat.
Kdo ta pravidla stanovil?
Kdy?
A jak?
Podle čeho?

Každý jsme jiný.
Každý se nacházíme v jiné životní situaci a to, co radí jeden,
neznamená, že je správné řešení i pro nás.
Chce to čas.
Čas nahlédnout do sebe.
Čas procítit to, co je uvnitř nás.
Čas porozumět.
čas nemáme
Ne, na tak zbytečné věci jako jsou pocity, city, Ty.
Nejsi důležitý Ty ani to, jak se cítíš, viď?
Přiznejme si to.
Mnohem "důležitější" jsou ta pravidla a očekávání druhých.
Mnohem důležitější je ta práce, která nám nedovolí uvolnit se a nahlédnout hlouběji.
Protože ty pocity jsou zbytečný, nedůležitý…, protože na ně "nemáme" čas.

A tak žijeme každý nový den s rozumem.
Bez pocitů, citů, bez sebe.
Bez toho, co bychom opravdu chtěli.
Bez toho, po čem celou svou bytostí uvnitř toužíme.
Odpíráme si to.

Protože rozum.

Tyhle sebedestruktivní návyky jsou to, co náš život dělají nenaplněný.
Protože si kvůli rozumu a strachu nedovolujeme žít své pocity.

Ale každým novým rozhodnutím to můžeme napravit a udělat jinak.
Ne podle pravidel a očekávání…, ale podle sebe.
Podle toho, co nám říká srdce a ta touha uvnitř nás.

Oddejme se tomu pocitu.
Protože můžem.

Přestaňme se sebou konečně bojovat.
,,Co když mi to ublíží? Co když to špatně dopadne? Co když toho budu litovat?“ ptáš se?

Co když budeš mnohem více litovat toho, že jsi to ani nezkusil?


Lavistrea

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení