OD (ZNEU)ŽITÍ & UPŘÍMNOSTI ~ ČÁST 1.

ŽITÍ_1
~
V následujících řádcích bych ráda popsala svou zkušenost se zneužitím na úrovni intimity a důvěry. Čím dál s psaním jsem, tím víc jsem si vědoma, že to není čtení pro každého. A taky si uvědomuji, že sama sebe otvírám ještě víc, než kdy předtím ~ sobě i druhým.

Věřím, že se najdou tací, kteří si můj příběh vyloží po svém, možná se budou na mě dívat skrz prsty. Ať. Pochopím to. Já už vím, proč to dělám. Nikdy v životě jsem nebyla K SOBĚ tak moc upřímná jako při této životní lekci, která mě ještě stále hodně učí skrze sebepoznávání. S pokorou to přijímám a popravdě...je to fakt síla.

Pokud mi v rámci mé otevřenosti a sdílnosti bude chtít někdo ublížit, ať to klidně zkusí. Nepochodí. Nikdy předtím jsem asi nebyla tak moc naladěná na své pocity jako jsem teď. Vím, co dělám a co tímhle chci předat.

Tím, co zde zazní nechci zneužívání a znásilňování nijak snižovat ani znehodnocovat. Nechci se tím nikoho dotknout, natož někomu ublížit. Je to čistě má zkušenost, můj příběh, mé poznání, které sdílím za sebe pro Vás. A je jen na každém z nás, jestli se v některých částech příběhu najdeme nebo ne. Je na nás, jak moc jsme ochotní být k sobě upřímní. Jak velkou máme odvahu a odhodlání nahlédnout hluboko dovnitř. Já měla chvílemi pocit, že se utopím ~ ve studu, v té pravdě, kterou jsem v sobě objevila. V přiznání si těch skutečností, které jsem nechtěla nikdy dříve vidět, ani nad nimi přemýšlet.

Možná během čtení někoho napadne mě “politovat”. Nelitujte mě. Až dočtete do konce, pochopíte.
Ano. Mohu si to celé nechat pro sebe, ale proč? Když to může někomu otevřít oči nebo pomoci znovu žít ~ vystoupit z té roli oběti a uvědomit si, že i my jsme Ti, kdo tvoří svůj osud. Že to není často jen o tom, čeho se na nás dopouštějí druzí. Že se mnohdy my dopouštíme té největší zrady sami na sobě.

Proč? Protože nejsme upřímní a nechceme vidět pravdu.
Bojíme se, co o sobě zjistíme. Že tím zklameme sami sebe i druhé. Znám ten pocit.
I proto jsem nechtěla začít chodit na terapie. Měla jsem strach. Strach, že jsem zlá, že jsem někdo jiný, než si celý život myslím já i ostatní.
,,Co na to, kdo řekne? Co si asi pomyslí? Jistě mě odsoudí…”

Jsem vlastně vděčná, že tahle má zkušenost byla jen mírnou formou sexuálního a intimního zneužití oproti drastičtějším zkušenostem jiných. Popravdě, nechtěla bych to zažít, tohle mi stačilo proto, abych pochopila ~ sebe i proč se to děje. Posílám sílu každému takovému ČLOVĚKU. Netýká se to totiž jen žen, ale i mužů.

Už po pár dnech od zážitku to zvládám více méně “zpracovávat” a i proto jsem nyní schopná o tom psát.
~ Věřím, že je to hlavně díky tomu, že jsem v posledním roce překonala ten strach ze sebe sama a prošla zmiňovaným cyklem terapií, kterému jsem se tak bránila.
~ Dala jsem si po tom “zážitku” prostor na jeho zpracování, který je moc důležitý.
~ A taky je to díky lidem, které mám kolem sebe, a kterým jsem se mohla s tímto “zážitkem” svěřit. Sama bych to rozhodně nezvládla a myslím, že by mě to sežralo zaživa.

Děkuji Iri. Děkuji mému terapeutovi, že tu pro mě je, i když od dubna neordinuje. Děkuji Pavlínce, Kristy. Děkuji holkám Terezce a Verči z Tržiště štěstí, děkuji ženám Zuzi a Kristy z Biorganica, děkuji Luci z Luckywedding. Děkuji Vám, kteří jste mi dali najevo jakoukoliv podporu, ať v myšlence na mě, nebo k psaní a sdílení.
Protože to, že tohle čtete je i díky Vám.
Speciální poděkování patří mé mamce a sestře, na které jsem nesmírně pyšná, protože měly trpělivost, jako nikdy dřív. Daly mi prostor, abych v sobě své myšlenky zpracovala a až potom je s nimi mohla sdílet “učesané” a tím tak zamezila i tomu, aby o mě měly strach.

Moc si vážím toho, co jste pro mě všichni udělali. DĚKUJU. S každou takovou podporou se cítím líp každý den a je to zásluha Vás všech. Spoustu věcí si člověk dokáže řešit sám, ale pak jsou situace, ve kterých je potřeba vědět, že se máme o koho opřít, když je nám ouvej.

I proto chci, abychom všichni, kterých se to týká, nalezli podporu, pochopení a přijetí v tomhle textu a sdílení. V příběhu, který je reálný víc, než jsem si zprvu dokázala sama představit.

V tomhle několikadílném článku chci popsat:
~ Jak se to stalo a proč.
~ Co se ve mně odehrávalo.
~ Jak je důležitá podpora a sdílení, byť to není zprvu příjemný ~ pak totiž přijde úleva.
~ Jak jsem nad tím celým začala přemýšlet.
~ Jak jsem se hroutila i nehroutila aneb pozoruji své pocity & emoce.
~ Jak jsem si prošla fází oběti a pak z ní “vystoupila”.
~ Jak jsem k sobě začala být upřímná.
~ Pozor na naše vnitřní touhy a strachy.
~ Co člověk po takovém zážitku (ne)potřebuje slyšet a cítit od svého okolí, které se často “ze strachu” úplně nedokáže vžít do role člověka, který si tím prošel.
Myslím si, že i proto si často necháváme podobné zážitky pro sebe, protože máme co dělat sami se sebou.

~

V první řadě bych chtěla říct, že mám odjakživa respekt a důvěru k autoritám. Celý život chovám respekt vůči starším, moudřejším, zkušenějším lidem, než jsem já. Takže Vás s touto informací na začátku pak možná o to méně překvapí, že jsem prostě DŮVĚŘOVALA, nepochybovala a vždy si v hlavě našla argument, proč se to celé děje tak, jak se to děje.
Věřím, že při čtení mnohé napadne:
,,To jí to jako nedošlo? To to jako nepoznala? To je tak hloupá a naivní? To nic neřekla? Proč sakra třeba neutekla?”

Ne ~ nedošlo. Ne, nepoznala jsem to. Já to totiž poznat ani nechtěla. Hloupá nejsem, naopak si myslím, že jsem docela chytrá žena, ale naivní a důvěřivá to ano ~ to jsem. A do dne 25. 6. 2021 víc, než bylo zdrávo.
Ne, nic jsem neřekla, protože jsem oněměla. Neutekla jsem, protože jsem ztuhla. A proč by vlastně člověk utíkal, když důvěřuje? Navíc…, chtěla jsem vůbec utéct?…………..

~

Jak se to stalo a proč?
Mám již pár týdnů problémy s krkem a se zády. Zablokovaný celý vršek a ať dělám, co dělám ~ klid, protahování, nahřívání, masírování, nedokáži si sama účinně pomoci. Vím, že na to nestačím a tak hledám fyzioterapeuta/fyzioterapeutku, která/ý by mi pomohl/a.

Buď mají dotyční plno, dovolenou, nebo jsem z nějakého důvodu nechtěla zrovna tu/toho dotyčného.

Když mi pak kamarád doporučuje chiropraktika lomeno léčitele, který jemu samotnému v minulosti opakovaně pomohl s různými problémy kloubů a kostí. Neváhám.
Dokonce hned druhý den volám kvůli objednání a reálné setkání vychází už do pár hodin. Pán má při prvním hovoru sice plno, ale o 2 hodiny později si voláme s tím, že mu odpadla jedna paní a mohu přijít. Všechno jde jako po másle a já jsem šťastná, že mi konečně někdo pomůže. Jak vždycky s oblibou říkám ~ dává to smysl ~ synchronicita.

Dočetla jsem se, že v Česku absolvoval školy chiropraxe a fyzioterapie. Dokonce byl roky v Asii, kde se učil od doktora a guru i v rámci práce s energiemi. Navrací téměř bezbolestně klouby a kosti na své místo. Což jsem měla z doporučení od kamaráda i potvrzené. Dělá taky léčebné masáže a specializuje se i na ženské zdraví.
Vím tedy, že jdu na správné místo.

Sotva vcházím do místnosti, pán už na mém postoji poznává, že mě krk a záda bolí skrz pokřivení od beder, která jsou “vychýlená” od kyčle, protože si dávám nohu přes nohu a mám tím pádem i jednu nohu o kousek “delší" než druhou.
Jo. Odzbrojuje mě. Sama vím, že všechno souvisí se vším a přijde mi to pochopitelné i z toho důvodu, že jsme se o podobných souvislostech bavily už kdysi s mou fyzioterapeutkou v Brně.

Pán se soustředí na krk a záda. V tuhle chvíli nemám podprsenku ~ což je asi logické, ale i přesto jsem v rozpacích. I když se za své tělo nestydím, tak je mi vždy nepříjemná jakákoliv kontrola gynekoložky nebo návštěva v podobném duchu, kde se musím svlékat. Celkově mi asi nedělá dobře ten pocit, že je se mnou něco “špatně” a já to jdu zjišťovat takhle “zranitelně”. Ale nedokážete si ani představit, jak úlevná je pro mě myšlenka, že budu moct konečně hýbat plně a bezbolestně s hlavou a krkem.
Najednou pán říká: ,,Jste stydlivá?”
Já: ,,No jako jsem. Hodně. Ale snažím se s tím pracovat.”
V hlavě: ,,To si na začátku té mé nervozity jako nevšiml?"
Pán: ,,Víte, Vy jste strašně zablokovaná. Hlavně tady ~ v oblasti pánevního dna. Neproudí tudy žádná energie. Chtělo by to také, se na to podívat.”

______________________________________________
Poznámka pod čarou:
Jak jsem již zmiňovala, dočetla jsem se, že se zajímá o ženské zdraví. V tuhle chvíli pán udeřuje na mou “slabinu”. Už roky vnímám, že mám v rámci intimity a sexuality určité problémy, bloky. I proto to bylo často otevírané téma na mých terapiích. Už asi od 18 let (což je 7 let) přemýšlím nad vaginálním léčení, mapování. Mám i yoni egg od báječné tantraeli. Protože můj sexuální život byl od začátku “jiný”. Nikdy jsem nechápala, co lidé vidí na sexu.
Buď mě to bolelo a nebo jsem necítila nic. Dokonce si vzpomínám, že když mi bylo asi těch 17, tak jsem večer na notebooku googlila: “při pohlavním styku nic necítím” a najednou na mě vyběhla nějaká diskuze se slovy “mám ji jako z plastu”, což mě hned udeřilo do očí. Cítila jsem to podobně, ne-li stejně.
Už tehdy jsem se právě díky tomu dozvěděla o vaginálním léčení. Za ty roky to absolvovalo několik kamarádek v mém okolí. Jedna z nich byla dokonce právě i u muže, který ji nesmírně pomohl a v této sféře ji tím uzdravením dost posunul.

Když se mi v minulosti objevil v životě člověk, který tenhle “problém” se mnou byl otevřený více, hlouběji řešit a pracovat s ním, protože pro něj byl sex důležitý ~ dostal rakovinu ~ viz má kniha Duha mého života… Od té doby jsem nenarazila na nikoho, kdo by pro mě měl v tomhle směru porozumění, trpělivost a zároveň i nějaký čas a vůli na pravidelnost. Jednoduše řečeno ani ve vztazích s bývalými partnery jsem se nedočkala pravidelné intimity.
______________________________________________

Tím, že je to mé téma už roky, tak nějak vnímám, jak to do sebe najednou zapadá. Mám pocit, že jsem na správném místě. Že jsem tam, kde se mi dostane vlastně větší pomoci a odblokování, než jsem si vůbec dokázala představit. Jsem nervózní, ale vděčná.

Říkám, (i když dost nejistě), že jsem při dalším sezení otevřená i tomu “uzdravování”.
Už při této návštěvě mi ale zkouší “tam dole” za pomocí tlaků mírně rozproudit ty energie, které jsou prý fakt úplně zablokované.

Když chci v závěru sezení zaplatit, pán nemá nazpět. Říká, ať to teď neřeším, že to vyrovnáme příště, protože mám fakt problém a bude to chtít celkově více sezení proto, abychom mě dali celou do kupy.
Ptám se, jestli tu chce nechat něco jako “pojistku”, když odcházím bez placení? A on, že ne, že mi věří.
Přijde mi hezký, že v dnešní době člověk takhle důvěřuje, protože já jsem v tom stejná. Taky věřím…
.
.
.
Pokračování ČÁST 2. 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení