OD ŽITÍ & UPŘÍMNOSTI K SOBĚ ~ ČÁST 8.

ZITI_8 kopie

~
Tohle je pro mě zajímavé zjištění. Nikdy jsem si něco podobného nechtěla dovolit. Nechtěla si dovolit mít chlapa jen na sex, abych nepůsobila jako lehká holka. Navíc je to proti zásadám “hodných holek”. Jenže… já se snažila být hodná holka celý život a ve finále jsem byla jen napěchovaný papiňák potlačených emocí, který nasekal jednu chybu za druhou a explodoval vždy, když už toho bylo příliš.
I když jsem se snažila celý život chovat jako “hodná holka” a naplňovala očekávání druhých, vlastně jsem jí ve skutečnosti nikdy nebyla. Protože ta má druhá stránka, která vycházela na povrch, byla jejím pravým opakem.

,,Kdo tedy vlastně jsem? Jaká jsem? Jsem hodná nebo zlá?” Ptávala jsem se sama sebe a ztrácela se ve svém vlastním stínu. Až do chvíle, než jsem poprvé ~ 24. 6. 2020 ~ došla na psychoterapii do Prahy. Byl to den, který mi začal měnit život i pohled na situace, které se mi dějí.

Je zvláštní, že zážitek, který na první pohled působí “děsivě”, mi ve finále naopak pomáhá zjistit, co vlastně celou dobu chci, co potřebuji, co v sobě dlouhou dobu potlačuji. A ještě mě posouvá v uvažování a životě o kousek dál. Protože si díky tomu konečně začínám uvědomovat, že už si nechci nechat kálet na hlavu a musím si stanovovat hranice ~ vždy, všude a se všemi. My všichni bychom měli. Jen je to teda sakra těžký.

A mé myšlenky a touhy po intimitě?

Znovu jsme u toho ~ pudy a živočišnost uvnitř nás.
Vždy jsem myslela, že vztah založený pouze na intimitě je neuctivý, ale ve finále jsem se zase řídila jen nějakým přesvědčením, které ve skutečnosti nebylo moje. Protože mnohdy mohou být lidé i v rámci takového vztahu k sobě více ohleduplní, než v oficiálním partnerském vztahu, kdy máme pocit, že si jeden druhého můžeme nárokovat.

Už jsem totiž slyšela a četla příběhy, kdy často “znásilňujeme” samy sebe i v rámci partnerských vztahů. Nechceme sex nebo cokoliv intimního, ale přesto se přemluvíme, abychom uspokojily partnera. Aby nám dal pokoj. Aby bylo po všem, tak to nějak “přežijeme”.
Přičemž jsem si zpětně zvědomila, nejen skrze tuto zkušenost, ale už i dříve, že jsem i já svého partnera “znásilňovala” a jednou za čas přemluvila k intimitě, o kterou třeba vůbec nestál. Nedocházelo mi, čeho se tím na druhém dopouštím. Viděla jsem sobecky jen své potřeby, které bývaly naplněny jednou za měsíc a to ještě z poloviny.

Už jsem si v partnerství zkusila obě role, nebo jak tu při psaní používám ~ obě strany mince.
Zneužívání ve vztazích se totiž netýká jen žen, ale i mužů, jak můžete vidět.

Já už víceméně tyhle mé tajemné komnaty, ty stíny uvnitř mě celkem přijímám. I proto o tom teď dokáži takhle otevřené psát. Jsem jen člověk. Ale nevědomost neomlouvá, a právě proto s těmi uvědoměními budu nyní nakládat jinak. A zapracuji na tom, abych tímhle poznáním už neubližovala sobě ani žádnému dalšímu muži.

Intimita, sexualita, důvěra… Pilíře, které jsou tak křehké a přesto s nimi mnohdy nakládáme tak neuctivě, že?

Stejně je to zvláštní, jak se ta doba mění a lidé s ní… Nebo je to naopak? Určitě je to naopak.
Dříve totiž byly určité věci nepřípustné a jiné “dané”. Teď jako bychom chtěli pocítit více té svobody a tak jsme jako lidstvo roztrhali tu listinu “pravidel a zásad” života.
Jen někteří, tak jako já ještě nedávno, zůstáváme utkvělí v dřívějších dobách a na základě té “listiny” odsuzujeme druhé za to, že si dovolují být sami sebou, podle sebe. Proč? Protože my si to často nedovolujeme a tak kopeme kolem sebe.

Už když jsem měla v 16 svou první lásku, se kterou jsme zjistili po necelých 3 letech, že náš vztah nebude fungovat, jsem cítila určité selhání. Natož když pak během let prošlo mým životem kluků víc a víc a já stále nejsem ve 25 letech spokojená a připravená se usadit. ,,25 let, to ještě není moc. To je dobrý." Říkáte si?

No jo, jenže...já mám potřebu vztahu založeném na intimitě, kdežto...

Moje mamka měla za život jednoho jediného chlapa, kterého si v 18 letech vzala ~ mého tátu. Ve 20 letech měli mě. Ve 22 letech měli ségru. A i když nás taťka na 2 roky opustil, když jsme byly malé, naše mamka čekala jen na něj. Zůstala mu věrná do té doby, dokud se k nám jednoho dne skutečně nevrátil.

Možná to vysvětluje můj dřívější strach z opuštění a ze samoty, který jsem prožívala v každém partnerském vztahu? I když nám dávala lásku máma, možná mi chyběl táta a jeho pozornost, kterou většinu svého času věnoval práci? Proto jsem si do života přitahovala často partnery, pro které jsem nebyla prioritou já, ale spíše ta práce?
Asi bychom se divili, jak moc důležité je mít hezký vztah s tátou i mámou. Jak moc nás to potom ovlivňuje v budování našich partnerských vztahů, v přístupu k partnerovi a v následné výchově vlastních dětí.

Samozřejmě, že chci v životě vztah, normální láskyplný vztah s partnerem, se kterým to bude stát za to. Se kterým to bude až do smrti… Jen Tě Vesmíre prosím ~ tu smrt až na stará kolena nás obou. Ne v ranném věku mého partnera, jako tomu bylo 4 roky zpět, ano? Děkuji Ti předem.

Ale teď mám pocit, že na to možná nemám kapacitu? Možná se bojím? Že to zase nevyjde. Že to zase bude bolet. Že on opustí mě, nebo já jeho. Možná mám strach, že zase ztratím sama sebe, tak jako to vždy ve vztazích mám ve zvyku? Protože se pro muže vždy rozkrájím na malé kousíčky…

Možná jo. Možná jsem jen strašpytel a tak je pro mě nyní jednodušší najít si chlapa jen “povrchně”. Aby to pak tolik nebolelo. Chlapa, se kterým jsme již v ne tak dávné minulosti (březen-duben 2021) zkoušeli něco budovat, ale nevyšlo to. Chlapa, který mě v rámci intimity a sebevědomí dost uzdravoval, aniž by si to on sám vůbec uvědomoval. Přitahovala jsem ho fyzicky, jako asi ještě nikoho. Nemusel ani nic říkat, stačilo mi, to cítit.

Ale i tomu předcházela práce sama se sebou, která mi takového muže do života přitáhla.

Už několik měsíců po rozchodu s posledním partnerem jsem totiž měla pocity, kdy jsem toužila, nebo spíše prahla po mentálním i fyzickým splynutí s někým, pro koho konečně budu důležitá ~ pro koho budu ta priorita v jeho životě. Po někom, kdo mi bude dávat lásku, něhu, pozornost.

V únoru 2021 mi můj terapeut asi na 18. sezení říká: ,,Víte Simi, Vy potřebujete tu pozornost zaměřit sama na sebe. Dávat si přesně to, po čem toužíte od těch mužů.”

A měl pravdu.

Vlastně sama moc dobře vím, že to takhle funguje aneb…
,,Přitahujeme to, co vyzařujeme. Jen to, co dopřáváme sami sobě, nám mohou dopřávat i druzí.”
Celé naše žití je založené na zrcadlovém efektu. Ať už v rámci pozitivních nebo negativních odrazů. Všechno je to o růstu a rozvoji na této bázi. Když nám něco vadí, je to jen odraz našich nevyřešených záležitostí. Když se nám něco líbí, je to zase odraz toho, s čím jsme v souladu sami v sobě.
Nic z toho nejsou jen otřepané fráze, je to jakýsi zákon, který opravdu funguje, ale každý z nás k tomu potřebujeme dozrát, tak jako já. A v tom únoru už sakra cítím, že s tím musím něco udělat.

I když jsem si myslela, že mám téma sebelásky zmáknuté, nebylo tomu tak ani zdaleka.
Rozhodla jsem se ze sebe udělat prioritu ~ sama pro sebe.
Jak?
Úplně obyčejnými gesty, které ve finále mají neobyčejný efekt.
Sama sebe se více ptám, co bych zrovna teď chtěla dělat? Od relax a odpočinku, po sportovní aktivity, procházky a práci ~ bez ohledu na to, co si o tom bude myslet okolí.
Trávím čas o samotě s radostí a aktivitami, které mi dělají dobře ~ bez výčitek.
Dávám sama sobě květiny nebo jiné dárky, které mi dělají radost. (Hlavně v podobě dobrého jídla, mňam!)
Dělám si masáže obličeje, objímám se a hladím. Nejen, že si zaslouží mé tělo něhu a pohlazení za to, že funguje, ale já jsem hrozný mazel, takže když mě nehladí někdo jiný, hladím se já.
A stejně tak zapracovávám na tom, abych i v té intimní oblasti sama sobě dala více pozornosti, což mi dříve vůbec nedávalo smysl. Proč? Proč sama, když chci, aby to se mnou sdílel někdo druhý?
A jsme zase u toho… Jak nám může dát druhý něco, co nedáváme my sami sobě?

Zní to logicky a jednoduše, ale popravdě mi to dávalo a ještě teď dává docela zabrat.

Uskutečňovat některé z uvedených věcí, je pro mě jednodušší než jiné, ale vím, že to má smysl.
Teda v tom únoru jsem věřila, že to smysl má, teď zpětně to už i vím ~ potvrdilo se mi to.

Netrvá totiž dlouho a do života mi vstupuje právě výše zmiňovaný muž.
.
.
.
Pokračování příště...

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení