Jak (ne)ŽÍT

zitUž jste ji viděli?

Tu listinu pravidel a zásad života?

Tu, o které se tak často mluví.
,,To bys ale (ne)měl. No to musíš/nesmíš.
Takhle teda né/ano. Tohle prostě (ne)můžeš.“
Musíš.
Nesmíš.
Můžeš.
Nemůžeš.
Měl bys.
Neměl bys.
Říká kdo?

V poslední době jsem došla k uvědomění,
že nikdo a nic nemá právo nám říkat, co je správný a co ne.

Vždy jsem zastávala v životě roli té „hodné holčičky“,
která poslouchá a dodržuje všechna pravidla.
Víte, ty z té listiny pravidel a zásad.
A jakým „zklamáním“ pro mne po 24 letech bylo,
když jsem zjistila, že žádná obecná listina není…
Prostě neexistuje.

Jsou to jen vnuknuté a převzaté myšlenky druhých.
Ta jejich očekávání, která se snažíme celý život naplňovat, abychom byli těma hodnýma holčičkama
a hodnýma chlapečkama.
Tou a tím, kteří nedělají „nic špatného.“
Nic zakázaného.

Ale…

Každý máme svá pravidla.
Tedy minimálně to jedno, kterému se říká ŽIVOT.
A podle tohoto pravidla se ubíráme, tak jak je zrovna třeba.
Každý den není stejný.
Každá situace není ta samá.
A tak ani to pravidlo života není univerzální „šablonou“ pro každého z nás.

Tohle pravidlo je proměnné, živé a přizpůsobivé podle pocitů a možností, ale těch našich.
Ne dle pocitů, možností a očekávání druhých.
naše očekávání
Jak?

Jednoduše tak, jak nám je to příjemné.
Tak, abychom byli upřímní k sobě a k tomu, co cítíme.
Tak abychom byli spokojení sami za sebe, bez ohledu, co na to říkají druzí.

Tak jak žiji já podle svého životního pravidla, neznamená, že tak musí žít i všichni ostatní.
Důležité je, dovolit si to ~ žít podle vlastních pravidel a v upřímnosti vůči sobě.
A zároveň je důležité, svá pravidla nevnucovat druhým.
Ukázat jim, jak to může a nemusí fungovat.

Prostě "jen" být inspirací #protozemuzem .


Lavistrea

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení